Tereza Straka

Těší mě provázet lidi na cestě k pevnému zdraví a radosti ze života. Vnímám to jako své poslání. Pomáhám jim objevovat jejich vnitřní sílu, aby dokázali sami převzít zodpovědnost za to, jak se jim daří. Vedu je k tomu, aby s vděčností přijímali dary života a nebáli se být plně sami sebou. Aby pochopili, že nikdo není ostrov sám pro sebe, ale že jsme všichni navzájem propojeni. Aby uvěřili, že nic není nemožné a s odvahou žili své sny. Učím lidi láskyplně pečovat o fyzické tělo, jež je chrámem naší duše – vzácné a jedinečné záře, kterou obohacujeme svět.

Pomáhají mi dvě věrné kamarádky – fyzioterapie a jóga. Den co den se s nadšením noříme do tajů lidského těla a jeho léčení. Nasloucháme pozoruhodným příběhům, učíme se číst mezi řádky, snažíme se porozumět, pochopit, podpořit. Učarovala nám metoda Ludmily Mojžíšové, pomocí které provázíme ženy na jejich cestě za miminkem.

Ve zbytku času pak slézáme hory, sjíždíme řeky, zpíváme a hrajeme na kytaru, tvoříme, malujeme, smějeme se, běháme o 106, kouzlíme v kuchyni zdravá jídla, pozorujeme západy slunce, sázíme stromy, poznáváme svět, listujeme knihami, sbíráme bylinky, lenošíme u krbu, prolézáme útulné kavárny a čajovny nebo píšeme písně či básně. A je nám u toho krásně… Těší mě ta pestrobarevnost života a s hlubokou pokorou přijímám jeho výzvy, díky nimž se krůček po krůčku mohu přibližovat ke hvězdám. Věřím v zázraky, toužím vyletět nad mraky a ráda bych jednou potkala Malého prince. Raduju se z kouzelných maličkostí, toužím plně prožít každičký den, poslouchám tóny bytostí kolem, tady a teď spřádám svůj sen.

Láskyplným druhem na mé životní cestě je mi můj muž Petr. Lekce jógy vedeme společně. Krom propojení mužské a ženské energie nám to poskytuje dostatečný prostor věnovat se lidem s pozornou péčí a zlehka dohlížet na to, aby jógové techniky a cvičení prováděli „správně“. Inspirovalo nás vícero jógových škol, ale také vše, co jsme kdy zažili a přečetli, studium medicíny, fyzioterapie, obdiv k horám a přírodě. Je pro nás velmi obohacující předávat pradávné jógové učení dál a nořit se tak hlouběji do podstaty života.

Petr Straka

Milí přátelé, dovolte mi představit se jinak než s pomocí čísel, dat a titulů. Ale o to upřímněji.

Po pravdě řečeno, bych teď byl nejraději na své zahradě. Všechno krásně roste a já se cítím šťastný. I když je pořád spousta práce, já si tam často jen tak chodím nebo sedím a povídám si s rostlinkami. Baví mě je pozorovat, čichat k nim, ochutnávat je a přemýšlet, jak jim pomoci, aby se jim dobře dařilo. Učím se od nich každý den něco nového. Je to úžasné dobrodružství. Dává to smysl mému životu.A teď už nevím, jestli píšu o zahradě nebo o józe. Ta mě taky nesmírně baví. Možná už taky píšu o hře na kytaru, cestování nebo o nějakém z těch mnoha sportů, co jsem v životě vyzkoušel. Všechno se to podobá. Když se zamyslím a podívám zpět, nic z toho, co jsem dělal, mi nešlo samo.

Vždy jsem si to musel odpracovat a ne vždy se mi hned dařilo. Nevěnoval jsem svým činnostem dostatek pozornosti. Když si vzpomenu na zanedbanou a zaplevelenou zahradu plnou starého haraburdí nebo na první lekce, které jsem vedl, trochu se stydím. Naučil jsem se ale vytrvalosti, disciplíně a hlavně trpělivosti. (Doufám, že to nebude číst moje matka).

Když chodím po zahradě nebo po jógovém sále, mohu se jen radovat, jak mi to pod rukama krásně roste a kvete. Občas je těžké dělit svou pozornost spravedlivě. Naštěstí vedle mě stojí nebo kráčí, tedy spíš tančí, hraje na kytaru a jindy zase běží moje milovaná žena. Je pro mě velkou studnicí inspirace, energie a síly. Naše životy se tak prolínají, že nevím, kde jeden končí a začíná druhý. Asi jako při milování. Už dlouho vedeme naše lekce jógy společně. Dáváme do nich každý svou energii a znalosti. Vidíme v tomto propojení mnoho výhod pro nás i pro naše žáky. Nedávno mě moc potěšilo, když se jeden člověk ke mně přihlásil a řekl, že k nám chodil před mnoha lety na jógu a tak ho to inspirovalo, že od té doby denně cvičí. Wau!